Tip na ubytování
Turistická chata: nabízí ubytování, stravovaní s výchozím bodem do
Tiských stěn.
Foto "očko"
Tato rubrika nabízí zajímavé fotomomentky z Tisé a blízkého okolí.
Chcete i vy zde uveřejnit svou fotografii ? Neváhejte a pošlete nám ji. Napište své jméno a titulek fotografie.
Fotografie budou umisťovány do archivu a budo i nadále k dispozici.
Hlavní textové informace této stránky:
Rozhledny, vyhlídky
Děčínský sněžník
Část Sněžník (588 m n. m.) je vyhledávaným místem pro turisty a sportovce.
Pro návštěvníky jsou připraveny značené turistické a cyklistické cesty, v zimním období síť udržovaných běžeckých tratí.
Je zde celoročně otevřena hraniční turistická stezka pro pěší, cyklisty a vozíčkáře do sousedního Saska (obec Rosenthal - Bielatal, dále směr Königstein nebo Pirna, Drážďany).
Upozornění ! Při využití této stezky pro výlet do Německa je nutno splňovat veškeré náležitosti k návštěvě cizího státu, tj. mít u sebe platný cestovní pas!
- Po značených cestách se lze dostat na Děčínský Sněžník (723 m n. m. ), na jehož vrcholu je postavena rozhledna. Z nejznámějších míst, která lze spatřit, uvádíme Milešovku, Bezděz, Ještěd, Krkonoše, pevnost Königstein a věže drážďanských kostelů. - U rozhledny je k dispozici občerstvení. - Vzdálenost z obce pro pěší je 1,5 - 2 km, převýšení 135 m.
Provozní doba denně
- duben - říjen ve dnech: * pondělí - pátek od 10.00 do 17.00 hod. * soboty, neděle, svátky od 9.00 do 17.00 hod.
- listopad - březen s ohledem na klimatické podmínky: * ve dnech pondělí - pátek od 11.00 do 17.00 hod. * soboty, neděle, svátky od 10.00 do 17.00 hod
Vstupné
Dospělí a důchodci / 20,- Kč, deti 6-15let / 5,- Kč
Upozornění ! Na Děčínský Sněžník je vjezd motorovým vozidlům zakázán! Povolení k vjezdu vydává pro mimořádné účely Lesní správa Děčín, Sládkova 2, tel.: 412 510 449, 510 450 !
Děčínský Sněžník v zimě - video ke stažení (ADSL verze - 8 Mb, *.wmv)
Naše největší stolová hora
Vrcholová plošina Sněžníku je také jedním z nejčastějších turistických cílů, a to už od roku 1864. K její proslulosti však přispěly okolnosti zcela neturistické. V polovině 19.století probíhala v celém Rakousko-Uhersku velká zeměměřická akce - mocnářství chtělo vědět, jak velké vlastně je, a tak bylo celé území rozděleno do trojúhelníků, takzvané triangulační sítě, a celé bylo zaměřeno. Opěrnými body zeměměřičů byly terénní vyvýšeniny, na nichž majitelé pozemku byly povinni postavit dodnes známé triangulační věže, které nejprve posloužily zeměměřičům a pak byly po celé následující století využívány jako provizorní rozhledny.Jeden z těchto opěrných bodů měl stát i na vrcholu Děčínského Sněžníku. Majitel zdejšího panství, František Antonín Thun, však pojal svou povinnost velkoryse a místo jednoduchého, z klád ztlučeného výhledu se rozhodl pro vybudování skutečné kamenné věže, která by sloužila jako rozhledna celým generacím.Její stavbu zadal tenkrát známému drážďanskému architektu Hänelovi, který navrhl tubusovitou, 33 m vysokou věž zbudovanou z pískovcových kvádrů. Svým zubatým horním ochozem a několika dalšími ozdobnými kamenným prvky vzdávala rozhledna hold anglické alžbětinské době. Zeměměřické úsilí sice na čas pozastavila prusko -rakouská válka, ale po vyjasnění vzájemných mocenských nároků vyměřování pokračovalo dál. Roku 1864 byla rozhledna zpřístupněna veřejnosti. Zájem o jedinečný výhled byl tak velký, že už příštího roku prosperoval hostinec a později k němu přibyla i turistická chata s noclehárnou.
Tradici cyklistických výjezdů na Děčínský ( Vysoký) Sněžník zahájili Sasové z Drážďan, kteří roku 1883 jako první přijeli až k rozhledně na kolech. Tehdejší velocipedy se dnešním horským kolům podobaly pramálo, ale přesto tradice podpořená cyklistickými stezkami trvá až do současnosti.
Stolová hora a její budovy poctivě sloužily výletníkům po sto let. V 70.-80. letech minulého století však neudržované objekty zchátraly natolik, že turistická chata byla stržena a rozpadající se rozhledna začínaly být životu nebezpečná. Proto byla uzavřena. Až po roce 1992 ji náročné opravy zase vrátily původnímu účelu. Jedinečné výhody z Děčínského Sněžníku však nenabízí jen kamenná rozhledna. Na východním okraji stolové hory trří nad turistickou pěšinou skalní ostroh, známý jako Koňská hlava ( 668 m). Odtud je krásný na německou pískovcovou krajinu s dominantními horami Grosser Zchirnstein, Königstein a Lilienstein. Třetí známá vyhlídka , známá vyhlídka, zvaná Drážďanská, leží na západním okraji plošiny a je obrácena do Saska. Odtud lze při pěkném počasí dokonce vidět i věže Drážďan, vzdálených vzdušnou čarou asi 50 km.
Hora tak nápadná jako Sněžník nemohla uniknout ani lidové fantazii, která stvořila pro Sněžník několik místních legend. Nejznámější je pověst o pokladu ukrytém ve skalách pod stolovou horou. Jestli je to poklad Leduquinův, spojený původně s Tiskými stěnami, nebo poklad někoho jiného, těžko říci, ale věří se, že každý rok o svatojánské noci se skály otvírají a nabízejí své poklady. Takové štěstí potkalo jednu chudou ženu, která tudy šla s dítětem v náručí. Když spatřila bohatství v nitru hory, omámená hamižností vynášela drahocennosti ven a dítě nechala hrát si u hromady klenotů. Když opět opustila kamennou sluj, hora se za ní s rachotem zavřela a dítě zůstalo uvnitř, kde však čas plyne pomaleji než venku. A tak po roce usoužená žena opět čekala, až se skála otevře, a v ní našla své dítě, pro které byl rok jako pouhá hodina. Tentokrát matka na poklad ani nepohlédla a odnesla si jen své dítě, protože pochopila, že to je její poklad největší.
Bez happy endu však zůstaly osudy švédských vojáků, kteří zde padli při bojích třicetileté války. Jejich opuštěný, zarostlý vojenský hřbitov je mementem, které lidstvo, bohužel, ještě nikdy nevyslyšelo.
Sněžnické polesí je zalesněné svažité území lehce ukloněné od stolové hory na sever. Světlý smíšený les je celý protkaný cestami a silnicemi, které turistu, cyklistu i motoristu dovedou k několika místním zajímavostem. Na křižovatce cest pod Spálenou pasekou se můžeme vydat buď podél Bělského potoka k jihu a zakrátko nás mile překvapí malebné Vlčí jezero.. Klidnou vodní hladinu vyhledávají vodní ptáci a břehy porůstá světlý březový háj. Za teplých letních dnů bývá lesní jezero obležené výletníky z Děčína a na vykoupání se tu často zastaví i celé turistické výpravy. Jiným romantickým zákoutím je Kristin Hrádek, k němuž vede lesní silnice od rozcestí přes Hrádecké louky.Kvalitní pohostinství a stylově zařízené restaurační prostory potěší každého, kdo si rád dopřeje po celodenní túře něco dobrého.
Ubytování však také můžeme najít ve dvou lesních vesnicích nebo spíš osadách, které už v 17.století založili majitelé panství Thunové pro své lesní dělníky.První z nich je obec Sněžník, založená roku 1653, která má dokonce barokně upravenou kapli. V současné době většina původních i nových chalup slouží rekreačním účelům a pro turisty "bezdomovce"je k dispozici několik hotelů.Druhá obec, zvaná Ostrov leží těsně u německých hranic, v údolí potoka Bělá. Její lidové stavby, napůl ze dřeva a napůl z kamene, soutěží malebností své architektury s pískovcovým skalním městečkem Ostrovské skály, jejichž štíhlé skalní věže jako alej menhirů doprovázejí potok dál po svahu až do Saska, kde Bělá vymílá velice malebné pískovcové údolí Biela Tal.
Skalní věže na obou stranách státní hranice jsou vyhlášenými horolezeckými terény.Pod jihozápadním okrajem Sněžnického polesí, ve zlomové stěně, leží nejmalebnější skalní město Děčínských stěn,jemuž dala jméno vesnice Tisá.
Rozhledna na Komáří vížce
Kopec Komáří hůrka 806m, je dominantou východní části Krušných hor, nad městem Krupka okr. Teplice. Krušné hory mají svůj název ze slova krušit - dolovat. Nemá to údajně s počasím nic společného Nádherný výhled na Teplice, které jsou jako na dlani, na celý masiv Českého středohoří s nejvyšší horou Milešovkou a hřeben Krušných hor s pohledem na Bouřňák (869m). Horský hotel Komáří vížka umístěný na vrcholku Komáří hůrky, kam vede z Krupky nejdelší a nejstarší sedačková lanovka v Čechách. Nádherné místo na horské procházky a i na příjemné posezení u dobrého jídla. V zimě (pokud je sníh) vede okolo stopa a nedaleko je i lyžařský vlek. Při přechodu nedalekého vrcholu "Na vyhlídce" 794m se octneme na vrcholu zimního střediska ústečánů Telnice.
Na Komáří vížce stojí nejstarší rozhledna celých Krušných hor. Je velkým paradoxem, že právě k nejstarší rozhledně se lidé zachovali tak hrozným způsobem. Historie staveb na Komáří vížce sahá až do 16. století. Tehdy tu stála zvonice, která nesla zvon od samotného Tomáše Jaroše. Tento zvon oznamoval místním horníkům začítek a konec šichty v dolech i konec šichty životní. Roku 1857 zde proto postavil milovník rozhleden kníže Clary Aldringen hostinec s věží, která byla napodobeninou zvonice. Tato věž měla dva účely - vyhlídkový a také "úschovný" pro historický zvon od Tomáše Jaroše. Přestože i tehdy byl z Komáří vížky nádherný výhled, tak už tehdy musela být v průvodcích rada, aby se lidí chodili dívat na Krušné hory o nedělích, protože dole se nekouřilo z továren. Kéž by to tak bylo i dnes, protože Krušné hory si potřebují odpočinout od popílku, který na ně dennodenně padá z Prunéřova, Tušimic a ostatních tepelných elektráren. Ale zpět k rozhledně. Ta byla na počátku 90. let 20. století zrekonstruována a to tak, že zvon byl odstraněn a vyhlídková okna zazděna. Prostě opovržení nad prácí našich předků. Ale přesto se na Komáří vížku vypravte, protože i od paty objektu je překrásný výhled. Za jasného počasí dohlédnete od Ještědu až ku Praze.
Bezesporu nejznámější stavbou na Komárce je sedačková lanovka. Svou délkou 2348 metrů drží kontinentální primát v kategorii visutých lanovek bez mezistanic.
Je v provozu celoročně, vede z Krupky - Bohosudva a cestou na vrchol překoná převýšení 482 metry. Končí u hotelu.
Základní jízdné je 50 Kč za jízdu.
Lanovkou se dostanete na vrchol i s lyžemi, v létě rovněž s kolem. Za rok se na vrchol Komáří vížky dopraví úctyhodných 10 tisíc bicyklů.
Komáří vížka - video ke stažení (ADSL verze - 12 Mb, *.wmv)
Vyhlídková restaurace Větruše
Shlédneme odtud velikou část labského údolí oběma směry, hrad Střekov a "jezero" nad zdymadly, Ústeckou bránu pod městem a za ní Svádov a Kozí vrch, přímo na východ amfiteatrálně položený Střekov, nad ním malebnou skupinu hor s Vysokým Ostrým, dále vlevo Sokolí hřeben, Bukovou,Dobětickou výšinu s Erbenovou vyhlídkou, Holoměř, Střížovickou horu a za námi hradbu Krušných hor s nakléřovickým kostelíkem na hřebenu.
Větruše za úplňku - video ke stažení (ADSL verze - 8,9Mb, *.wmv)
Pastýřská stěna
Přesuneme-li se na Pastýřskou stěnu, kde se nachází romantická napodobenina hradu z roku 1905 s restaurací, máme před sebou zámek a centrum města jako na dlani. Děčínský zámek prochází v současné době rekonstrukcí, přesto v jeho okolí můžete navštívit několik zajímavých pamětihodností. Přímo z Pastýřské stěny vidíme kostel Povýšení svatého Kříže a belvedér, který se nachází v Růžové zahradě. Na západní straně Růžové zahrady je hudební salonek sala terrena s freskami G. Bragaglia. Na východní straně je již zmíněný belvedér s plastikami I. Platzera, jeho severní balustráda je zdobena plastikami děčínského rodáka A. F. Kitzingera. K zámku náleží rovněž barokní zámecká sýpka z roku 1723 postavená podle projektu K. I. Dientzenhofera, která po citlivé rekonstrukci slouží jako vysokoškolská kolej. Štíty sýpky jsou zdobeny sochami rolníka a turka od F. M. Brokofa (1725).
Stoličná hora
Chceme-li se na Děčín podívat "shůry", máme k tomu nejméně dvě skvělé příležitosti. Jednou z nich je vyhlídka na Stoličné hoře, která se nachází v severní části města. Pískovcová Stoličná hora je vlastně nejjižnějším ostrohem labského dolu, který se pod ní rozevírá do široké děčínské kotliny. V roce 1879 byla na Stoličné hoře zřízena promenáda na počest 50. výročí svatby císaře Franze Josefa I. a jeho choti Alžběty. Proto se vyhlídce také říká "Císařský výhled". Dodnes nám toto slavné panovnické jubileum připomíná obelisk vztyčený na plošině výhledu. Kromě části Podmokel, které se skrývají za dalším vyhlídkovým bodem, Pastýřskou stěnou, odtud přehlédneme prakticky celé vnitřní město. Ze Stoličné hory můžeme dále pokračovat po značených turistických cestách k dalším vyhlídkám - Sněžnické vyhlídce, Labské stráži a k Belvedéru.
Erbenova vyhlídka
Rozhledna se nachází na severním okraji Ústí nad Labem, nad městskou částí Dobětice. K rozhledně se nejlépe dostanete, když dojedete autem do Dobětic, přesně na konec velkého sídliště, kde začíná modrá odbočka. Tady necháte auto (pokud ovšem naleznete místo na parkování) a po modré značce vyrazíte na vrchol. Rozhledna je volně přístupná.
Na místě dnešní rozhledny stály dříve již dvě rozhledny. Ty však byly vždy z rozmaru počasí zničeny. Současná rozhledna pochází z roku 1933, kdy ji nechal vybudovat turistický spolek z Ústí nad Labem. Jméno nedostala po proslulém autorovi Kytice, nýbrž po předsedovi onoho turistického spolku. Od té doby nepřetržitě slouží milovníkům výhledů. V roce 2001 se objevila iniciativa telekomunikačních společností, které chtěly vedle staré rozhledny zbudovat novou ocelovou věž, která by měla i plošinu pro turisty. Tomuto kroku se ale naštěstí podařilo zabránit, takže výšině nad Doběticemi i nadále kraluje sympatická kamenná rozhledna.
