Tip na ubytování
Turistická chata: nabízí ubytování, stravovaní s výchozím bodem do
Tiských stěn.
Foto "očko"
Tato rubrika nabízí zajímavé fotomomentky z Tisé a blízkého okolí.
Chcete i vy zde uveřejnit svou fotografii ? Neváhejte a pošlete nám ji. Napište své jméno a titulek fotografie.
Fotografie budou umisťovány do archivu a budo i nadále k dispozici.
Hlavní textové informace této stránky:
Pěší výlety / Celodenní
Libouchec, Tisá, Sněžník, Děčín
Do Tisé jezdí pravidelný autobus přes Strážky a Libouchec a také autobus z Děčína. Můžeme však použít vlaku jak z Děčína tak z Telnice do Libouchce a odtud za tři čtvrti hodiny vystoupíme do velké obce Tisá. Libouchec je dlouhá ves při potoku Jílovském. Tok celého potoka 15 km dlouhý je provázen táhlými osadami téměř bez přerušení od Nakléřova až do Děčína. Jméno Libouchec je doloženo písemnými záznamy z roku 1169 jako jméno potoka Libouchcě- řeka Libuchtova.Od Libouchce až ke Kameni nad Labem ( Königsteinu) se prostíral "královský hvozd".Původní česká jména byla potom nahrazována německými ( Königstein, Königswald).Od 14.stol. patřil Lubouchec děčínským Vartenberkům, potom Trčkům z Lípy po nich Salhausenům a rytířům z Bünau.Když r.1628 jako protestanti emigrovali, získali jejich majetek Thunové.I ti ještě časem na zámku v Libouchci a také v Jílovém přebývali.Za války třicetileté Švédové Libouchec zničili, takže zůstal po mnoho let pustý.Zanikly i bývalé železné Hamry.Znovu povstal ze sutin a během dalších staletí se rozrostl na lidnatou podélnou obec.Ujala se tu výroba umělých květin, vyváženýchaž za oceán.
V jílovském kostele je několik náhrobků luterských feudálů, rytířů z Bünau.O Jílovém se však dočítáme o mnohem dříve, a to v souvislosti s dějinami města Ústí.Na příkaz Karla IV.přitáhli Ústečtí a zapálili panský dvůr, aby tak potrestali majitele, že se dopouštěl loupeží na obchodních cestách.Průmyslové městečko Jílové má příjemnou polohu pod lesnatými stráněmi.Zámek, postavený na místě staré vodní tvrze, dali přestavět Thunové brzy po válce třicetileté v ranesančním stylu.Teď se bývalé panské sídlo změnilo na dětský domov.Žile v něm na 80 dětí se svými vychovateli.Jílovský potok odděluje České středohoří od Děčínských stěn, kopce na jih jsou čedičové nebo tefritové, na sever z křídových pískivců.Potok teče ve směru zlomu kůry zemské,jeho údolí je úzké.Jeden z několika bývalých mlýnů dal základ k nynější velké papírně.Vyrábí především balicí papír a různé druhy obalů, zvláště krabic.
Tisá je oblíbené letovisko.Jméno má po tisech, jež tu kdysi rostly v souvislých porostech.Zemědělská půda je chudá.Bývalý zámek byl již dávno přestavěn na továrnu, vyráběly se v ní knoflíky.Časem tu vyrostlo několik dalších továren na spony, knoflíky a joné drobné zboží z plechu.Nyní se tato výroba soustřeďuje v n. p. Koh-i noor, který své výrobky rozesílá do celého světa, nejvíce do zemí při Indickém oceánu.
V Tisé zahneme vlevo na silnici a před kostelem odbočíme vpravo do Tiských stěn.Dobře upravená cesta vede na "Skalní náměstí", jež rozděluje Tiské skály na menší část západní a větší část východní.Západní část projdeme, když sledujeme modrou značku.Východní má dvě stezky.Červená pásková vede po hřebeni skal, červené kruhové značky provádějí turistu nejzajímavějšími průchody, soutěskami zvanými "zkouška štíhlosti", jeskyněmi, branami, kolem fantastických skalních útvarů a po schodištích na některé vrcholy.Dobré dvě hodiny trvá, než projdeme skalami až k lesní restauraci.
Pískovcové skály jsou zbytkem kdysi souvislých mocných vrstev usazených na dně nehlubokého křídového moře v době mladších druhohor.Když spodním tlakem povrch země se zvedl a moře ustoupilo,voda,slunce a vítr rozrušovaly pískovcové vrstvy,až z nich vymodelovaly dnešní bohatství tvarů,že je můžeme srovnávat se skalami Prachovskými a Adršpašskými.Průměrná výška skalisek je 20 metrů a vystupují až na 615 m n. m. Horolezci tu mají výstupy všech stupňů obtížnosti.Pozorovat,jak šplhají po kolmých stěnách( obr.54 ),patří k napínavým zážitkům každého návštěvníka tohoto "skalního města".
Na 80 útvarů bylo pojmenováno přiléhavými názvy:Lesní brána,Janusova hlava,Žába,Želva,Helma,ÚI,Chrám,Hrad,Triumfální brána,Švédská brána,Cikánský tábor,Labyrint,Člun,Dědečkova stolice,Slon,Kravín,Starosta,Doktor,Rytíř,Podivín,Salon,Stan,Rytířská strž,Herkules.Orel,Skrčený,Poustevna,Lasturová síň,Zvon,Hřib aj.Najdeme je bez průvodce bez plánu,ale nikoliv bez fantazie.
Za ostrého větru bývaly vnější stěny bičovány drobným pískem,ale dolíčky podobné velkým voštinám především vznikají cestou chemickou a prosakováním dešťové vody ( viz.odd.46 ).Vrstvy pískovce nemají stejně pevný tmel,proto jich nestejně ubývá,tak vznikly římsy,viklany i krásný útvar zvaný "Hřib"na východním okraji skal.Jeho hlava je z pevného pískovce se železitým tmelem,kdežto spodní část ( noha ) je zbytek vrstvy s měkkým kaolinickým tmelem,a proto rychleji větrá,ubývá.Jako místní botanická zvláštnost se vyskytuje na severních stráních rojovník bahenní.
Půlhodiny cesty od Tisé,na samých státních hranicích,se usadily malé vesnice Rájec na západě a ostrov na Východě,obě v lesích a skalách,a proto vyhledávané jako letoviska.Nyní bývá přes léto nejvíc obsazena osada Sněžník roztroušená po svahu Děčínského Sněžníku.Přijdeme po ní po silnici od Tiských stěn za hodinu a za další půlhodiny mírného stoupání se dostaneme na plochý vrchol Sněžníku ( 721 m ) k rozhledně 30 m vysoké ( obr. 52 ) a k televizní zesilovací stanici.Je odtud široký rozhled na moře lesů,na České středohoří,na Děčín,na Lužické hory,někdy na Jizerské hory a na Krkonoše,také ovšem na sever až k Drážďanům.Venku u restaurace se zastavíme před vyhlídkovým nákresem.V mosazném pechu je hlubokými čarami vyryto celé východní panorama i se jmény a směrovými šipkami.
V pískovcových balvanech najdeme četné otisky křídové mořské fauny ( živočišstva), zvláště mlžů ( hřebenatek aj.).Na všech stranách kolem,zvláště na severovýchod se prostírají krásné hluboké lesy s borůvkami,malinami a ostružinami.
Ze Sněžníku vede turistická stezka se značkou červenou i zelenou na Drážďanskou vyhlídku a na Koňskou hlavu.Zelené pokračuje lesem na útulné Maxičky k vyhledávaným rybníkům a přes Čertovu vodu k Labi.Červená značka sestupuje přímo do Děčína - Podmokel přes Bělou.Avšak pochodíme lépe,když od rybníka k Bělé odbočíme vlevo na Pastýřskou stěnu.Po jejím širokém hřebenu parkovitě upraveném dojdeme až k restauraci vysoko položené nad řekou a znovu se odtud pokocháme pohledem na Děčín ( obr.51) a do údolí Labe a Ploučnice.Můžeme tu navštívit i Děčínskou zoologickou zahradu.Upravenou serpentinou brzy sestoupíme do města a dáme se kolem nevysoké rozlehlé budovy,v níž je bohaté a dobře uspořádané okresní vlastivědné muzeum a obrazová galerie.V sousedním domě nad ním je ve státním archivu soustředěn obsáhlý a cenný materiál z feudálních panství severní části bývalého litoměřického kraje.
Z Tisé vede pěkná silnice přes osadu Sněžník na Maxičky a odtud přes Jalůvčí a přípeřským údolím až do Děčína,tudy jezdí pravidelné i zájezdové autobusy.
V kotlině na pravém břehu Labe stávalo hradiště kmene Děčanů.Po sjednocení země dali Přemyslovci postavit na ochranu obchodních cest kamenný hrad na skalním ostrohu přímo nad řekou a dole u brodu na plochém nábřeží při vtoku řeky Ploučnice zase celnici,neboť se tu křižovala Lužická cesta do Zhořelce s cestou Labskou ( vodní).Purkrabí děčínského hradu,Michalovci,začali lesnaté území na východě kolonizovat cizím obyvatelstvem,vznikaly dlouhé vsi při potocích.Západní krajina při potoku Jílovském byla již dávno osídlena lidem českým.
Vzrůstající osada v podhradí,dnešní "Staré město",bývala často ohrožována povodněmi.Proto se začlo stavět od poloviny 13.stol.poněkud poněkud výše mezi hradní skálou a vrchem Kvádrovcem a osada byla povýšena na královské město.Václav II.jmenoval za purkrabího Benedikta z Vartenberka a jeho potomci získali pak r.1305 město jako dědičný majetek,takže pokleslo na město poddanské.Mocní Vartenberkové tu vládli po 200 let.
Násilnický a vychytralý Zikmund Vartenberk byl stoupencem císaře Zikmunda a zúčastňoval se výprav proti hisitům.Ale po bitvě Na běhání narychlo přijal čtyři artikuly pražské,aby si zajistil svůj majetek a ještě ho kořistnicky rozmnožil,když se zmocnil hradu Blanska.Avšak už roku 1429 zas přešel ke straně katolické.Jeho syn Jindřich proměnil Děčín na hrad loupežnický,podnikal výpravy a přepady na včechny strany a také za hranice.A když Žitavští dali postupně popravit r.1434 Jana Vartenberka z Ralska,zúčastnily se plenivé války téměř všecky feudální rody ze severních Čech.Deset let si obě strany vzájemně pustošily území a hubily jeho obyvatelstvo.Až saské "Šestiměstí"smluvilo s krajským hejtmanem Žatecka Jakoubkem z Vřesovic a městem Litoměřicemi jako představiteli a ručiteli českého lantfrídu společnou trestní výpravu na hrady Vartenberků a jejich společníků.Dobývali je,bořili a r.1444 byl zničen také hrad děčínský.
Roku 1511 koupil děčínské panství Mikuláš Trčka z Lípy.Tehdy se v Děčíně úřadovalo česky.Krátce nato koupili Děčín Salhausenové a po nich rytíři Bünau.Oba rody byly německé a horlivě šířily luterství.Na stavbu kostelů a svých zámků si povolávaly vynikající mistry ze svého rodného Saska.Tehdy nastal velký rozvoj,svobodní děčínští obchodníci posílali své lodi až do Hamburka,hodně vydělávali a stavěli si v Děčíně kamenné renesanční domy.Zbyl z nich i po zhoubném požáru r.1749 nejeden pěkný portál,jako např. do hotelu Praha na děčínském náměstí.V té době byl postaven přes Ploučnici klenutý most,který po r.1700 ozdobil Josef Brokoff kamenným sousoším českých patronů.Je chráněn Státní památkovou správou jako cenná ukázka renesanční architektury,ale už se ho nepoužívá.Hlavní silnice vede po novém širokém mostě do předměstí Staré Město.
Válka třicetiletá vypudila i z Děčína nekatolíky a děčínské panství lacino získal tyrolský katolický rod Thunů oddaný Habsburkům a jezuitům.Zámek ( obr.51 )několikrát přestavovali a rozšířili,naposled r.1790.Založili pověstnou Růžovou zahradu a v ní vysoký gloriet s mnoha barokními sochami od vynikajícího místního rodáka Fr.Kitzingera.Již dříve byl zámek spojen s městem tzv.Dlouhou jízdou,zčásti vytesanou v pískovcové skále.Přetíná ji cesta do Starého Města.Přilehlý barokní kostel z konce 17.stol od G.Santiniho vyzdobil freskami J Kramolín.
Pamětní deska na starším domku při zámku vlevo od Dlouhé jízdy připomíná,že v něm r. 1834 narodil zámeckému lékaři Tyršovi syn Miroslav,pozdější zakladatel Sokola.Jeho kovová socha stojí u vchodu ze sally terreny do Růžové zahrady.Rok nato slavný polský skladatel a virtuos Frederyk Schopin zde za svého několikadenního pobytu na zámku složil proslulý Děčínský valčík.
Thunové patřili k nejčelnějším feudálům v Rakousku.Zastávali často postavení ministrů,vyslanců,ba i vojevůdců a velmistrů.Roku 1848 byl děčínský Lev Thun zemským místodržícím v Čechách.Jako ministr kultu a vyučování za Bachova absolutismu sjednal r.1855 reakční konkordát.Kromě rozsáhlého panství děčínského jim patřily ještě mnohé jiné statky,také Klášterec se známou mincovnou a porcelánkou a Peruc.
To již docházelo k přeměně textilních manufaktur na továrny s parním pohonem i k zakládání nových podniků,zejména odboček velkých saských továren,a to zvláště od r.1852 po dokončení železnice z Prahy do Drážďan.Na stavby přicházelo mnoho dělníků i z českého vnitrozemí.Práce bylo dost,ale mzdy nízké,takže došlo právě v Děčíně k velké stávce za zvýšení mezd.
Z malé vesnice Podmokly na levém břehu Labe vyrostlo za několik desetiletí dvakrát větší město než Starý Děčín a v něm nové továrny.Mnohé z nich teď mají význam celostátní,např.Královopolské strojírny,továrna na kabely,nově založená továrna na výrobky z plastických hmot,továrna na elektrické stroje ( založená Františkem Křižíkem ), někdejší čokoládovna Diana - podniky textilní - dřevařské aj.
Telnice, Adolfof, Petrovice, Nakléřov
Autobusem vyjedeme do Telnice na úpatí Krušných hor,východiska mnoha výletů v létě i v zimě.Domky pod železniční tratí patří k Varvažovu,tak jako velká továrna Meva-kovoprůmysl ( dříve keramický závod).Nádraží má nadmořskou výšku 357 m.Telnice je rozložena v úzkém příčném horském údolí při spádném Telnickém potoku.Obec se skládá ze tří osad: Telnice Přední,Střední a Zadní.Údolí je sevřeno horami přes 700 m vysokými,porostlými krásnými smrkovými a bukovými lesy.
Vlevo táhlý vrch Rudný ( 792 m ) odděluje telnické údolí od ždírnického.Z obou stran má opuštěné doly a před nimi haldy.Již r.1370 se tu těžily z křemenných žil rudy s obsahem železa,mědi,olova,zinku a stříbra a převáželi je do tavírny na potoce pod Chlumcem.V minulém století chtěli těžbu obnovit.Při zkoušce r.1835 dal jeden metrický cent 10 dkg stříbra,17 dkg olova;výtěžek dalších kovů byl malý.Teprve nedávno byl objeven molybden ,stříbrolesklý kov,který se taví při 2000° C,a proto se přidává do oceli,aby byla tvrdá a pevná ( legovaná ocel ).
Cestou od kostela za potokem se dostaneme k zasypané štole,která nesla jméno Boží požehnání.V jejím okolí najdeme kusy barytu,kazivce,krevelu a jiných rud.
Telnice vznikla jako osada lesních dělníků a horníků,a to nejdříve Zadní Telnice.Pojmenování lze odvodit od polohy v údolí ,dole tedy "Dolenice",z toho se vyvinul komolením název Telnice.
Po rozpadu krupského panství ( Krupka ),patřila Přední Telnice k panství Chlumec,Střední k panství Krásný les a zadní k panství Všebořice.I farou byla Telnice rozdělena mezi Chlumec,Nakléřov a Habartice.
Při vyústění údolí ( nad tratí ) je vyvýšenina.Vznukla v době diluviální nánosem tekoucí vody,která vyhloubila údolí do dnešní podoby.Za povodně r.1927 nadělal potok mnoho škod.Proto byl v Telnici mezi domy zregulován.Umělé kamenné stupně zpomalují jeho tok a zmírňují jeho dravost.Vody má po celý rok dost,vždyť u Adolfova naprší za rok průměrně 900 mm,kdežto v Ústí jen 540 mm.Proto odedávna stávaly při potoku v údolí mlýny.Od r. 1619 se připomíná i pila a papírna,které patřívaly vrchnosti.
Město Ústí vybudovalo r.1890 v Telnici sběrné nádrže,z nichž napájí městský vodovod pro výše položené části města vodou nejlepší jakosti.Obec Telnice si tehdy vyžádala postavení několika hydrantů.
Roku 1813 v průběhu bitvy u Chlumce se tvrdě bojovalo i v Telnici,ale v noci 30.srpna usínaly tu vedle sebe dvě nepřátelské skupiny sem zatlačené,Francouzi a Prušáci,nevědouce,která z nich patří k vítězům a který oddíl by měl být odzbrojen a zajat.
Severní svah Roudného vrchu ( Zechlberg ) v zadní Telnici nese jméno Studená stráň,dlouho se tu drží sníh.Strmá louka v horním ohybu silnice zvaná Buben je dobrým terénem pro pokročilé lyžaře.Mají k dispozici velkou zimní chatu i lyžařské můstky.Avšak cílem největšího počtu lyžařů bývají skloněné horské louky až nad lesem vlevo od Adolfova.
Všimneme si stavby Krušných hor.Největší část tvoří různé druhy ruly,která je tlakem usměrněnou horninou převážně složenou z křemene,živce a slídy.Žula je krystalická hlubinná hornina,mohla tedy vzniknout jen z magmatu.Najdeme tady žulu středního zrna i hrubozrnnou,ale taká balvany s kusy křemene a živce až jako pěst velikými a mezi nimi celé shluky slídových destiček.To je pegmatit.Porcelánka ze Zálezel také živce z pegmatitu,těženého v lomu u Libaňova.
V době starších prvohor byla naše krajina dnem moře.Na starém algonklickém podkladu se usazovaly mocné vrstvy mořského bahna,které potom ztvrdly v břidlice,fylity,svor a jiné sedimentární horniny.Již před hercynským vrásněním pronikalo pod ně magma,ze kterého se chladnutím a tuhnutím vytvářela hlubinná krystalická hornina-žula.Ale vystavená nesmírnému tlaku a vysoké teplotě se měnila (metamorfovala).Křemen,živec a hlavně slída se uspořádaly v proužky a tak ze žuly vznikala ortorula ( žulorula).Přeměna však nebyla všude dokončena.Západní část Krušných hor má celé komplexy staré šedé žuly tzv. "horské".Podobným způsobem vznikala pararula ze svoru,břidlice a jiných usazenin prosycených látkami magmatického původu.
V karbonu se výrazně změnil povrch naší krajiny.Mocným postranním horotvorným tlakem se zvrásnila zemská kůra ve vysoké pohoří jako část evropské variské vrásy.Tomuto vrásnění se říká hercynské.Zbytek jižního úpatí karbonských Krušných hor najdeme po obou stranách Labe a Velkých Žernosek a u Litochovic.Tvoří patu jejich převysoké klenby z několika vrstev různého složení,především z červené ortoruly,potom ze svoru,fylitu a břidlice.Tímto karbonským vrásněním byla zemská kůra porušena,zprohýbána a rozpukána.Trhlinami vystoupilo nové magma a vyplnilo je.Tak najdeme v Telnici pod kostelem i při cestě svahu Krušného vrchu načervenalý křemitý porfyr.Mocný kmen porfyru,dlouhý 40 km a široký až 8 km,vede od Dipoldiswalde v Sasku přes Krušné hory a vystupuje až v Oparenském údolí i na několika i na několika místech v Teplicích,kde jím pronikají teplické prameny.O něco mladší je velký žulový peň ve Střední Telnici,a to z období permu,jak je patrno na styku pňe se starou rulou a porfyrem,jímž tato "rudohorská"žula proniká.Na temeni Krušných hor ( Na vyhlídce) je hojný i vogesit,také vyvřelina z doby pokarbonské.Z tropického rostlinstva mladšího karbonu zůstaly i v Krušných horách jeho přeměněné zbytky,kamenné uhlí u Brandova při saských hranicích nad Litvínovem.Tato sloj je však už vyčerpána.
Stamiliony let uběhly,vnější síly rozrušovaly horstvo,vyrovnávaly povrch země.Nejprve zmizely málo pevné obaly z hornin z hornin usazených( břidlice,fylity,pískovce),potom čas "shobloval"i pevné horniny( žulu,rulu,porfyr).Naše krajina byla tak denudací přeměněna,srovnána na téměř plochou parovinu.Při poklesu kůry zemské do nepevného žhavého podkladu proniklo sem v období mladších druhohor od severu moře ( transgrese),zvané křídové.Na jeho nehlubokém dně se usazoval blízko pobřeží písek adál už toliko bahno.A když na konci druhohor se opět kůra zemská zdvihla a moře ustoupilo ( regrese),usazeniny zpevnily v pískovce,opuky a vápnité slínovce.Zbytky křídového pískovce se uchovaly ve výši 700 m n. m.na Špičáku u Krásného Lesa,zality a chráněné pozdějšími čedičovými vyvřelinami,potom nedaleko Nakléřova,zejména však v sousedním Děčínsku.
Nynější Krušné Hory vznikaly až v třetihorách za vrásnění saxonského ( alpinského).Prudké vulkanické otřesy a nesmírný tlak rozbouřeného nitra země zlomily na mnoha místech zemskou kůru a rozbily ji na velké kry.Hlavní zlom vede od jihozápadu k severovýchodu jako základní tektonický krušnohorský směr.Území na severozápad vystupovalo ještě dál,kdežto jižní část poklesla,až rozdíl dostoupil téměř 1000 metrů.Tak vznikla příkrá pohraniční hradba Krušných hor.V podkrušnohorském polomu se nahromadila Dešťová voda a vytvořila sladkovodní jezero.Teplé podnebí a hojné deště daly vznik bujné vegetaci,výšiny se pokrývaly jehličnatými lesy,břehy jezera pralesem listnatých stromů, i mělké jezero zarůstalo vodním rostlinstvem a rašeliníky.Zality pozdějšími nánosy,přetvořily se v hnědé uhlí.
V poledových dobách spousty vody omílaly,obrušovaly a rozrušovaly krušnohorskou stěnu,vymodelovaly dnešní její tvář s četnými příčnými údolími,narušily je v příčných zlomech mohutné vodní toky,dnešní bystřiny a potoky.Tak vzniklo i telnické údolí.
Jsou tedy Krušné hory ve své dnešní podobě horstvo mladé,stará je jen jejich stavební hmota,horniny,žula,rula,porfyr aj.
Při ohybu silnice z Telnice Střední do Západní je černá vyvřelá hornina,třetihorní čedič.Ještě na několika místech v Krušných horách proniká čedič na povrch starými horninami.
Na začátku Zadní Telnice se odděluje horská silnice v ostrých serpentinách ke Krásnému Lesu.Ale my odbočíme již ve Střední Telnici vlevo po úbočí Rudného vrchu.Z upravené stezky jsou pěkné výhledy do telnického údolí a na zalesněné stráně.U Bubnu se dostaneme zase na silnici a po ní už jdeme do Adolfova ( 750 m n. m.),oblíbeného cíle nebo zastávky na výletech po Krušných horách.Můžeme zde i přenocovat,nechceme-li se vrátit ještě týž den do Ústí.Z Telnice do Adolfova je asi jeden a půl hodiny.Za příznivé neděle převážejí lyžaře autobusy pravidelné i mimořádné až do Zadní Telnice,položené ve výši 600 m n. m.Sníh tu bývá stálý a cvičné louky mají různý sklon,některé jsou vhodné pro děti a začátečníky,jiné pro vyspělé lyžaře,kteří tu mají i lyžařský můstek a dřevěné chaty.
Z Adolfova se můžeme vydat:
1. Přes opuštěné Habartice na Komáří Hůrku po červené značce za jednu a půl hodiny.Od Habartic je velkolepá vyhlídka na České středohoří,za Kubačkou vidíme Říp.
2. Přes Habartice a potom podle zelené značky na jihovýchod ke Chlumecké kapli v lese na Mravenčím vrchu a dále na stanici dráhy v Chlumci ( dvě hodiny chůze).
3. z Adolfova přímo k jihu na výšinu nad lyžařskou loukou a dále vlevo do Ždírnického údolí, kde se zastavíme u opuštěných rudných dolů.Kolem kamenného Vandammova památníku při východu údolí přijdeme k zastávce autobusů u varvažovských pomníků;chůze jedna a půl hodiny.
4. Podle červené značky přes Habartice a potom po modré k jihu ke zřícenině hradu Kyšperka,( viz.oddíl 51 ) a do Unčína ( dvě hodiny chůze).
5. Po úbočí Krušného vrchu s pohledem do Ždírnického údolí a přes Liboňov do Telnice ( jeden a půl hodiny chůze ).Loboňov leží na jižním svahu Krušného vrchu ve výši 434 m n. m. a připomíná se r.1384 v listinách.Jeho název vznikl z původního označení Luboňóv dvór.Všude kolem je mnoho ovocných stromů,jsou chráněny před severními a západními větry.Pole na svahu jsou položena ve směru vrstevnica proti odplavování půdy chráněna pásy křovin,hlavně lísek.Z Liboňova,zvláště od sešlé budovy bývalé hvězdárny,je uchvacující pohled do údolí a na České středohoří.I tady u samé vsi vynikají pískovcová skaliska.
6. Přes Větrov do Krásného Lesa, dlouhé vsi v údolí potoka,který teče na sever přes hranice do Saska a tam přes město Gottleubu a Pirnu do Labe.
Osada Krásný Les vznikla ve 13.století v době německé kolonizace po vymýcení a vypálení části pohraničního hvozdu.Katastr Krásného Lesa je největší na okrese,měří 2369 hektarů i s lesy.Velkou plochu zabírají louky a pastviny.Na poli státního statku ve výši téměř 700 m. n. m. se pěstuje především len, ale také žito,ječmen a brambory,s jejichž sklizní se musí pospíchat.Budovy státního statku jsou na pokraji obce,kde je i bývalé panské sídlo postavené r.1708 majitelem panství Ignácem Vratislavem z Mitrovic.V pivovaru se ještě roku 1918 vařilo pivo.
Roku 1680 se vzbouřili poddaní proti své tvrdé vrchnosti,ale vzpoura byla vojskem krutě potlačena a mezi popravenými v Ústí byli i dva vůdci povstání z panství Krásný Les.Po bitvě u Chlumce prchali tudy Francouzi,byli však dostiženi a prý v údolí zvaném Slatina ( Mordgrund) velká část jich pobita.Blízko hranic se zvedá Špičák ( 719 m ).I tu pronikla rulou čedičová láva,rozlila se a přikryla čedičový pískovec.Proto se pod čedičovým příkrovem udržel.Silnice je vroubena jeřáby,kleny a jasany,pokroucenými větrnými bouřemi ( "vlajkové stromy"-viz odd. 55 ).
Kolem rybníku zamíříme k nejvyššímu bodě na východě,na vrch Výhledy ( Kaibler,722 m ).Louky jsou zde vlhké,místy přecházejí v močály a rašeliniska s kyselou trávou,s ostřicí a suchopýrem,všivcem,vítodem,škardou bahenní,tučnicí i masožravou rosnatkou ( drosera ) okrouhlolistou.Z jejich listů paprskovitě vyčnívají žlázky s trávicí šťávou, a když na ně usedne drobný hmyz,svinou se kolem něho a stráví jeho méně pevné části.Tato léčivá rostlina je zákonem chráněna,neboť se vyskytuje vzácně.Hojný je tu i rojovník,černýš,podbílek šupinatý,sedmikvítek a lilie zlatohlavá.Vědci zkoumali vrstvy rašeliny.Našli v nich zrnka pilu a rozpoznáním druhu ( pylová analýza )zjistili,které rostliny tu během deseti tisíců let rostly,jak se měnilo klima krajiny,jak se oteplovalo a zas ochlazovalo.V lesích žije mnoho lišek, z lovné zvěře zajíc,králík,srnec a jelen.Do 18.století ještě také vlci,rys a medvěd.Z Výhledů je široký rozhled jak po horách,tak i daleko do údolí a do rovin na severu i na jihu.Také na vzdálené Lužické hory,někdy dokonce zahlédneme i Krkonoše.
Shora sledujeme ( jen očima ) důležitou silnici přes Petrovice do Pirny s odbočkou do Königsteinu,postaveném na malebném vrchu nad Labem.Nápadné svým tvarem jsou i Lilienstein,Papstein,Zchirnstein aj.
Podle silnice v délce 6 km se táhne velká obec Petrovice,která na konci při hranicích je 433 m nad mořem,tedy o 200 metrů níže než její jižní část.I Petrovice založili němečtí kolonisté.Jako místo s kostelem jsou jmenovány r.1352.Před 120 lety měly 2250 obyvatel,tedy více než Ústí.Rozvíjela se tu domácká výroba látek,výroba drobného kovového zboží ( knoflíky,přezky ).Zvláště formani tu bohatli,neboť tudy vedla stará poštovní cesta z Drážďan do Prahy, a to od r. 1625.Ještě starší Solní cesta, po které se nám od nepaměti dovážela sůl,vedla však stranou,a to východně podél Petrovic.Je starší než osada ,neboť řeže lány.Cizí vojska často pronikala do Čech přes Petrovice:za války třicetileté,za války sedmileté,potom v r.1813,1866,1938 a 1939.Tudy k nám přichvátala i osvobozenecká Sovětská armáda 8.května 1945 po prudkých bojích,neboť fašisté tvrdě hájili přechody přes Krušné hory.
Pod Výhledy u osady Panenská končí Krušné hory a na východ se táhnou pískovcové Děčínské stěny.Obrátíme se k jihu a po silnici přijdeme do Nakléřova,táhlé vsi ze 13. století.Vystupujeme údolím od Libouchce.Název osady vznikl z osobního jména Nakléř ( německy Nagler )příponou-óv.Průsmyk Nakléřovský je vlastně jen mělké sedýlko ( proluka ) ve výši 672 m. n. m.Zastavíme se u Nakléřovského kostela,zdaleka ze všech stran viditelného.Odtud řídil Napoleon 17.září 1813 nový vpád Francouzů do Čech po zničující porážce Vandammovy armády u Chlumce.Na vyvýšeném místě na východ od kostela stávaly rozhledna.Odtud je vpravdě velkolepá vyhlídka,ještě poutavější než z Výhledů.Mohli bychom odtud prudce sestoupit do Knínic,ale vykročíme dolů po silnici a v jejích ohybech po vyšlapaných zkratkách.
Cestou do Telnice si všimneme podhorské květeny.Na jaře nám tu zavoní lýkovec,zabělají se bledule a sasanky,zamodrají jaterníky,později na sebe vůní upozorní střemcha,tavolníky,potěší nás pohled na "orchidejové"louky s různými druhy vstavačů,najdeme tu kruščík,dymnivku,čistec,vacthtu trojlistou,vysokou udatnu a mnohé jiné.Zastavíme se ještě před sešlým zámkem a myslivnou a s idylickou lesní kaplí v lese.To jsme však již v Telnici.
Některá místa popisovaného výletu nejsou nyní přístupná,musíme se držet cest a pěšin a všímat si tabulek upevněných na stromech.
