Tip na ubytování
Turistická chata: nabízí ubytování, stravovaní s výchozím bodem do
Tiských stěn.
Foto "očko"
Tato rubrika nabízí zajímavé fotomomentky z Tisé a blízkého okolí.
Chcete i vy zde uveřejnit svou fotografii ? Neváhejte a pošlete nám ji. Napište své jméno a titulek fotografie.
Fotografie budou umisťovány do archivu a budo i nadále k dispozici.
Horolezectví v Tisé
První známky horolezectví v Tisé
Prvními průkopníky horolezectví na našem území se stali saští lezcijiž koncem minulého století. Věže v Saskem Švýcarsku našly své objevitele, nových neobjevených krás ubývalo a zájem se přenesl jižněji. V 80. letech minulého století byly zlezeny první nejvýraznější věže ve Hřensku v těsné blízkosti státní hranice, vzápětí pak v údolí Labe. Počátek tohoto století je ve znamení objevování Rajce, Ostrova a Tise, později Jetřichovic a ostatních oblastí.
Vývoj pískovcového lezení měl své mezníky, dané zpravidla překonáním cest ve své době výrazně nejtěžších nebo použitím jiné techniky lezení či použitím jiných technických pomůcek.
V roce 1909 překonal Otto Weígold převislou stěnu Žlebské jehly. Dnes je tento výstup hodnocen jako VIIb přes svou poměrnou krátkost. Dalším mezníkem bylo dosažení vrcholu Skříně v roce 1913 (rovněž s jištěním schwebe). Západní hrana Pevnosti ve Hřensku (1913) už měla vedle značné technické obtížnosti i délku srovnatelnou s nejdelšími cestami v Saskem Švýcarsku. I dnes patří k nejnáročnějším technickým výstupům jižní stěna Jeptišky (1924).
Z poválečné generace nejvíce posunul výkonnostní hranici Dietrich Hasse v roce 1951 přelezením údolní cesty Velkého Pravčíckého kužele bez jediného jistícího kruhu. O 10 let později byla přelezena jedna z nejexponovanějších stěn v údolí Labe - údolní stěna Skříně.
Poslední nejvýznamnější výstupy vedou na severní Tyršovu věž (Sedření kůže, 1966) a znovu na Velký Pravčický kužel. (Pamětní cesta, 1973).
Poněkud později přišly na řadu i ostatní oblasti. Připomeňme si alespoň výstupy na Dogu, Sťatého majora a Kuriový věže v Tise ve 20. letech, o něco starší výstupy na Sokolí věž v Rajčí a Vztyčenou jehlu v Ostrově.
Z významných výstupů po roce 1945 je možno jmenovat (vedle řady dalších vynikajících výkonů) Mravenči v Rájci (1949), Schody do nebe na Rohovou věž a Andělskou hranu na Širokou věž v Ostrově (obě cesty 1967).
Nepřehledný terén, skromné dopravní prostředky a v neposlední řadě i válečné události a později uzavření některých oblastí pro veškerý turistický i horozelecký ruch umožnily i dnešní mladc generaci objevovat spousty nových cest i nových věží hlavně v oblastech Tokané a Kyjovského údolí.
Gele území Labských pískovců je od roku 1972 chráněnou krajinnou oblastí, jejíž hranice se dají zhruba vytýčit spojnicemi (od Z) Petrovice - Tisá- Libouchec - Děčín - česká Kamenice - Krásná Lípa - Mikulášovice. Navazuje tím na chráněnou krajinnou oblast Landschaftsschutzgebiet Sáchsische Schweiz v NDR.
Jako protihodnotu povolení horolezecké činnosti v CHKO požadují orgány státní ochrany přírody i na horolezcích respektování určitých pravidel. Vedle soustřeďování na povolená tábořiště a nanejvýš ohleduplného pohybu ve volné přírodě (viz kapitola Ochrana přírody) je podle současných dohod zcela nebo částečně omezeno lezení v určitých oblastech.
1. V oblasti Tiských skal v úseku mezi věží Doga a Zlomisko-vou věží (tyto věže vyjímaje) je povolena horolezecká činnost pouze v období od l. 7. do 31. 12.
2. V oblasti Zadních Jetřichovic, Tokané a Kyjovského údolí je na věžích Zimní kámen. Dětská skála, Tokáňská jehla, Kost, Podzimní věž, černý kužel a Orlí věže v údolí Křinice povolena horolezecká činnost pouze v období od l. 7. do 31. 12.
3. Totéž platí pro věže Kajak a Opozdilec v kaňonu říčky Kamenice, a to pouze do vyhlášení za SPR.
4. V CHPV Pravčická brána je horolezecká činnost povolena výlučně na Malém Pravčickém kuželu, Křížové věži. Václavské věži a Staré Václavské stěně.
Tato povolení platila v r. 1978 a nemají trvalou platnost. Pro usnadnění orientace jsou pískovcové věže Labských pískovců rozděleny do 11 oblastí.
Pravidla sportovního lezení na pískovcových skalách v Čechách
S počátkem sportovního lezení na pískovcových skalách vznikla současně pravidla pro překonávání obtíží během výstupu. Pravidla, původně dodržována pouze ústním podáním, bylo nutno upřesňovat, konfrontovat s novými prvky výstroje a výzbroje. Stala se tak nedílnou částí tohoto sportovního odvětví a měla i rozhodující vliv na jeho vývoj. Postupně bylo nutné pravidla formulovat naprosto přesně a písemnou formou pravidel rozšířit mezi rozrůstající se obec lezců na pískovcových skalách.
Minulá závazná pravidla platila od 1. 3. 1988. Vývoj techniky lezení, lezecké výstroje a nové pohledy na působení lezce v přírodě a v CHKO potřebují novelu těchto pravidel, a tím i zohlednění všech nových skutečností. Proto došlo k novelizaci pravidel, aby vývoj sportovního lezení nebyl zpomalován nebo aby nedocházelo k záměrnému porušování těchto pravidel. Novela platí od 1. 7. 1998.
§ 1 Platnost pravidel
Tato pravidla se vztahují na všechny lezecké objekty v pískovcových oblastech v Čechách a jsou závazná pro všechny lezce, organizované v některém horolezeckém oddílu v rámci ČHS (Český horolezecký svaz), nebo organizované lezce v U.I.A.A. (Union Internationale des Associations d Alpinisme), kteří v těchto oblastech podnikají lezecké výstupy nebo provádějí výcvik ve sportovním lezení.
Pravidla nabývají účinnost dnem 1. 7. 1998. K témuž dni se ruší Pravidla sportovního lezení na pískovcových skalách v Čechách platná od 1. 5. 1988.
§ 2 Definice základních pojmů
Sportovní lezení je takový způsob lezení, při kterém jsou dodržována všechna ustanovení těchto pravidel. Jestliže lezec nedodrží některá z těchto ustanovení, hodnotí se jeho výkon jako nesportovní. Lezec je povinen překonávat obtíže cesty a gravitace pouze vlastní silou a k výstupu smí používat pouze přírodních stupů a chytů. Stavění ve smyslu pravidel (§ 5, odst. 5) a slanění při sestupu jsou považovány za uznaný způsob lezecké techniky.
Lezeckými objekty rozumíme věže a masívy, splňující podmínky příslušné oblastní vrcholové komise (dále jen VK) o minimální výšce, resp. délce výstupu. Věže jsou skalní útvary, jejichž vrchol je dosažitelný pouze horolezeckým způsobem (lezení, přeskok či přepad). Masívy jsou úseky skal, obvykle přístupné nejméně z jedné strany nelezeckým způsobem.
Je-li linie, po níž postupuje lezec od nástupu k vrcholu samostatná úplně nebo nejméně ze 2/3 celkové délky, mluvíme o cestě. Je-li oddělená linie výstupu kratší než 2/3, považuje se později vzniklá část cesty za variantu.
§ 3 Základní ustanovení
Provozovat horolezectví na pískovcích ve smyslu těchto pravidel je povoleno jen horolezcům organizovaným ve výše uvedených organizacích a adeptům horolezeckého sportu, kteří nejsou sice členy uvedených organizací, ale musí být doprovázeni alespoň jedním členem ČHS, majícím horolezeckou kvalifikační třídu cvičitel, instruktor nebo lektor. Tito všichni jsou dále označeni jako horolezci. Horolezci jsou povinni : prokázat se oprávněným kontrolním orgánům platným členským průkazem organizací uvedených v bodě 1 , § 1, užívat k přístupu ke skalám turistické cesty nebo cesty vyznačené se souhlasem Správy CHKO; nejsou-li tyto cesty vyznačeny, volit přístup tak, aby nedocházelo k poškození povrchu půdy a její následné erozi, chovat se šetrně ke všem složkám přírodního prostředí a zachovávat klid, nerušit hnízdění ptactva a oznamovat Správě CHKO, resp. správci oblasti zjištěná zahnízdění ptáků, dbát zákazu lezení na vybrané věže a masívy v období, které vyhlásí Správa CHKO, správce oblasti nebo ornitologové.
Při výstupu a sestupu je povinností horolezce postupovat tak, aby poškození povrchu skály bylo omezeno na nejmenší možnou míru. Zejména není povoleno: jakkoliv poškozovat a úmyslně měnit povrch skal (dřít skálu při manipulaci s lanem, rýt či vysekávat chyty, prorážet nedokonalé hodiny apod.), vzhledem k malé pevnosti a mimořádné lámavosti způsobené vlhkostí (kdy pevnost horniny je snížena i několik dní po dešti) platí přísný zákaz lezení na vodou nasáklém, zasněženém a zledovatělém pískovci; bližší podmínky (tj. doba zákazu lezení po dešti, zda je povoleno lezení i v zimním období, atd.) budou určeny orgány ochrany přírody v povoleních pro lezení vydané k jednotlivým oblastem, lézt v obuvi s tvrdou podrážkou poškozující pískovec (např. vibram), používání stoupacích želez apod., slaňovat pomocí stromů či keřů bez osazení trvalé smyčky, používat jisticí pomůcky porušující pískovec (např. vklíněnce, frendy, hexentry) a jiné prostředky, které svými vlastnostmi mění charakter skály.
Veškeré fixní zajišťovací prostředky, slaňovací kruhy, hrazdičky a držáky vrcholových knížek jsou zasazovány trvale a nesmějí být odstraněny nebo přemístěny jen ohrožují-li bezpečnost lezení, ruší-li se cesta nebo vyžadují-li to zájmy ochrany přírody. Otvor po odstraněném kruhu a pod. musí být vhodným trvalým způsobem vyplněn (např. zacementován).
Je nutná šetrnost při používání hodin, hrotů a jiných skalních útvarů, stromů a keřů k zajišťování. S jisticí smyčkou je nutno zacházet tak, aby při jejím kladení nebo odstranění nebyla skála, strom nebo keř poškozovány (např. obrušováním).
Při horolezecké činnosti je povinností každého lezce dodržovat ostatní předpisy týkající se jednotlivých chráněných území nebo útvarů a pokyny VK pro příslušná území. Zejména je nutné dodržovat všechny podmínky pro horolezeckou činnost obsažené v jednotlivých výjimkách a povoleních udělené příslušnými orgány ochrany přírody.
§ 4 Zajišťovací prostředky
Veškeré zajišťovací prostředky, výstroj a výzbroj musí být takové povahy a musí být používány takovým způsobem, aby : neohrožovaly bezpečnost lezců ani ostatních lidí, nepoškozovaly skálu ani přírodní prostředí.
Jiné fixní zajišťovací prostředky než ČHS povolené a normalizované, které by se staly součástí lezecké cesty, není dovoleno používat. Upřesnění podmínek pro používání zajišťovacích prostředků v jednotlivých regionech je uvedeno v příloze.
Z přenosných zajišťovacích prostředků se smí používat pouze lano a lanové i ploché smyčky.
§ 5 Zásady sportovního lezení
Při sportovním lezení na pískovci smí lezec používat jen povolené zajišťovací prostředky, výstroj a výzbroj. Fixní jisticí prostředky (stěnové kruhy nebo pískovcové skoby) : jsou určeny výlučně k jištění, je však dovoleno používat je k postupnému slaňování z vrcholu a ke slaňování při přerušení výstupu, jako opěrného bodu smí být fixního jisticího prostředku lezcem použito teprve po dosažení jeho úrovně a zavěšení lana, pokračovat ve výstupu lze jen z místa, na němž byl výstup přerušen, jisticí prostředky sousedících a křižujících cest, jakož i slaňovací kruhy, které jsou v trase výstupové cesty, mohou být k jištění použity jen tehdy, použil-li jich k jištění prvovýstupce a uvádí-li to v popise cesty.
Lano : je za postupu k vrcholu určeno jen k jištění, jiný způsob použití lana při výstupu, zejména formou aktivní podpory s cílem pomoci při překonávání gravitace, je přípustný jen podle ustanovení odst. 5, písmeno c) tohoto paragrafu, za nesportovní se považuje, a proto neuznává : postranní jištění (tzv. schwebe), s výjimkou výstupů uskutečněných před 1. 5. 1968 nebo předchozího souhlasu VK. Použití tohoto způsobu se povinně uvádí v zápise ve vrcholové knížce, prostupování výstupové cesty s částečným nebo plným zajištěním shora, ev. ze strany.. vysílání lezců (pohotovosti) nad prvolezce záměrně určených ke spuštění lana v případě nouze, nahazování lana na skalní útvary (hroty) a jisticí prostředky pro lezce jinak nedosažitelné, při lezení, jištění a manipulaci s lanem je nutno dbát, aby lano nepoškozovalo povrch skály. Tomuto požadavku musí lezec podřídit i způsob vedení výstupu a dobírání ostatních členů mužstva (zejména nelézt výstupovou cestu stylem OS, RP a pod. v případě, že by docházelo k odírání pískovce lanem).
Smyčky : v trase výstupové cesty mohou být k jištění zakládány lanové nebo ploché smyčky. Založení smyček musí vyplývat pouze z přirozené možnosti na povrchu skály (hodiny, spára, strom, apod.), odpočívání ve smyčkách snižuje sportovní hodnotu výstupu.
Stavění : stavění vlastní silou, resp. stavění se sedačky (jednoduché ve dvojici i násobné či vydatné při spolupráci více lezců) je uznaný způsob lezecké techniky. Je dovoleno jen tam, kde je užil prvovýstupce. Stavění vlastní silou je sportovně hodnotnější. Přelezení místa, kde bylo při prvovýstupu použito stavění, bez stavění je sportovně hodnotnější, při stavění vlastní silou smí být stavějící spolulezec s fixním jisticím prostředkem nebo jisticí smyčkou spojen pouze volně visícím sebezajištěním. Při stavění ze sedačky je sebezajištění namáhanou částí, další na laně má právo přelézt úsek, který prvolezec překonal stavěním, pomocí lana, úsek cesty, který byl při prvovýstupu překonán stavěním nebo na němž v důsledku změny na skále se stavění stalo nezbytným, jakož i druh použitého stavění, musí být uveden v popise cesty, resp. popis musí být dodatečně upřesněn, pokud prvolezec přeleze místo, kde se používá stavění, bez tohoto stavění, uvede v zápise o výstupu poznámku "bez stavění". Pokud dojde k prvnímu přelezení bez stavění, je povinností oznámit tuto skutečnost VK současně s návrhem obtížnosti tohoto místa.
Lezci jsou povinni ve všech zprávách o svých lezeckých výstupech a výkonech uvádět jen pravdivé údaje. Výstupy, při nichž nebyla dodržena pravidla, se považují za nesportovní.
§ 6 Umístění a osazování fixních jisticích prostředků
Fixní jisticí prostředky, jakož i způsob jejich osazování, musí odpovídat Pokynům pro výrobu a osazování fixních jisticích prostředků.
Za spolehlivost fixního jisticího prostředku je zodpovědný lezec, který prostředek osadil.
Pokud je to možné, a neodporuje-li to Pokynům pro osazování fixních jisticích prostředků, měl by být fixní jisticí prostředek umístěn na takové místo, aby při případném přelezu stylem OS, RP apod. nebyla poškozována skála odíráním lana.
Zjistí-li lezec, že kruh je vadný nebo že je závadné jeho osazení, je povinen neprodleně o tom vyrozumět správce skalní oblasti nebo příslušnou VK. Stejnou povinnost má při zjištění poškozeného přírodního jisticího bodu.
Při následných výstupech není dovoleno fixní jisticí prostředky přidávat, přemisťovat ani ubírat. Výjimka z tohoto pravidla je přípustná jen v těchto případech : rozhodla-li VK, že z důvodu bezpečnosti je osazením kruhu nutné nahradit buď již neexistující nebo poškozený původní přírodní útvar, jen se souhlasem prvovýstupce a VK, ruší-li se cesta.
Fixní jisticí prostředky při prvovýstupu se osazují dle § 7, odst. (4), v ostatních případech je možno kruhy osazovat i ze slanění, s horním jištěním apod.
Fixní jisticí prostředek, který nahrazuje poškozený jisticí prostředek nebo přírodní jisticí bod dle odst. (5), písm. a) tohoto paragrafu musí být umístěn v bezprostřední, avšak bezpečné vzdálenosti od nahrazovaného jisticího bodu tak, aby se nezměnila obtížnost ani charakter cesty.
Změnu počtu fixních jisticích prostředků zajišťuje organizačně VK.
Fixní slaňovací prostředky musí být umístěny tak, aby se lano při slaňování dotýkalo skály jen v nezbytné míře a podle potřeby musí být doplněny ochrannou hrazdičkou. Přístup k fixnímu slaňovacímu zařízení musí být bezpečný a snadný. Fixní slaňovací prostředky mají sloužit též k zajištění bezpečného dolezu ze všech cest.
§ 7 Prvovýstupy
Prvovýstupce (družstvo prvovýstupců) je povinen dodržovat stejná pravidla jako ostatní lezci. Kromě toho má povinnosti a práva uvedená v dalších odstavcích.
Před prvovýstupem je lezec povinen seznámit se v terénu se stavbou věže či masívu a svůj záměr náležitě promyslet a tam, kde je to ustanoveno, vyžádat si předchozí souhlas VK. K průzkumu plánované cesty smí využít okolní místa, která do ní umožní pohled. Není přípustné prostupovat cestu před prvovýstupem nejprve způsobem odporujícím pravidlům, nebo se zajištěním shora, nebo zkoumat možnosti ze slanění záměrně vedeného do míst plánovaného prvovýstupu. Vzdálenost nové cesty či varianty od cesty (varianty) sousední musí být nejméně 2 metry. Výjimka je možná jen tam, kde není možný přechod z jedné cesty do druhé a tam, kde se přirozeně cesty křižují.
Prvovýstupce je oprávněn k zajištění cesty osadit fixní jisticí prostředek (prostředky). Osadit fixní jisticí prostředek je povinen, nejsou-li na nutných dobíracích stanovištích nebo na místech, v jejichž blízkosti je nezbytné stavění, přírodní jisticí prostředky postačující. Počet fixních jisticích prostředků musí být volen tak, aby poskytly minimální nutnou bezpečnost lezci, jehož výkonnost je úměrná obtížnost cesty. Vzdálenost mezi fixními jisticími prostředky nesmí být menší než 3 metry. Výjimečně může být tato vzdálenost zkrácena až na 2 metry, a to jen jednou v cestě (např. neumožňuje-li pevnost pískovce v okolí fixního jisticího prostředku osadit fixní jisticí prostředek tak, aby byla zachována maximální bezpečnost lezců). Výjimku povoluje pouze VK - nedodržení této podmínky, může vést ke zrušení prvovýstupu. Jde-li o variantu nebo cestu, která je částečně shodná s cestou mající ve společné části již tento zkrácený úsek, je v této variantě či cestě další zkrácení nepřípustné.
Při prvovýstupu se fixní jisticí prostředek osazuje z pozice čistého lezení. Jištění shora nebo jakákoli dopomoc jsou nepřípustné. K zajištění bezpečnosti smí prvovýstupce při osazování fixního jisticího prostředku viset ve smyčce, založené do přírodního útvaru, v navrtáváku nebo na jiné pomůcce, která poškozuje skálu méně než navrtávák (např. závěsný háček), a kterou je povinen po osazení fixního jisticího prostředku vyjmout a díru po navrtáváku zamazat cementovou směsí. Fixní jisticí prostředek je povinen prvovýstupce osadit co nejblíže k navrtáváku - nejvýše však 30 cm od něho, ale především tak, aby místo do kterého bude fixní jisticí prostředek osazen, splňovalo podmínky pro zajištění maximální bezpečnosti lezců (pevnost pískovce, vzdálenost od hrany a od hrany převisu, vydutiny atd. - viz. Pokyny pro osazování fixních jisticích prostředků). Fixní jisticí prostředek je nutno osadit tak, aby zavěšení lana bylo co nejlépe dostupné, a to i pro lezce menší postavy.
Při prvovýstupu variantou musí být prostoupeny i ostatní společné části původní cesty.
Není-li prvovýstup dokončen najednou, musí lezec při dalších pokusech dosáhnout místa přerušení v duchu těchto pravidel.
Po dokončení prvovýstupu je lezec povinen ponechat v cestě všechny jisticí přírodní body (stromy a keře, vklíněné kameny ve spárách atd.)
Prvovýstupce je povinen navrhnout vrcholové komisi pro nově zlezený lezecký objekt vhodné pojmenování a pro novou cestu vhodný název a stupeň obtížnosti. Pojmenování věže i cesty musí být slušné.
Prvovýstupce je povinen oznámit svůj prvovýstup nejpozději do 6 týdnů po jeho dokončení VK. Oznámení musí být písemné a musí obsahovat tyto údaje: název oblasti, název nebo návrh názvu lezeckého objektu, název nebo návrh názvu cesty - varianty, navrhovaný stupeň obtížnosti, datum dokončení prvovýstupu, popis cesty - varianty, jména, adresu a oddílovou příslušnost lezců, dále údaje o použitých fixních jisticích prostředcích (počet, kdo a kdy osadil, původ jisticích prostředků). U nových lezeckých objektů uvést popis přístupu s náčrtkem, údaje o osazení slaňovacího prostředku a délce slanění. V oznámení musí být alespoň jedním lezcem podepsané prohlášení, že výstup byl vykonán v souladu s pravidly. Pokud je požádáno o povolení výjimky z některého ustanovení Pravidel, musí to být též uvedeno. (Doporučuje se, aby VK používaly pro toto oznámení vhodné formuláře (evidenční listy, protokoly o prvovýstupu).)
Stavění vlastní silou, resp. stavění ze sedačky je povoleno pouze se souhlasem VK.
VK si může stanovit z těchto pravidel výjimku, a to pouze ve smyslu jejich zpřísnění.
VK má právo uzavřít pro další prvovýstupy některé lezecké objekty nebo celé skupiny nebo oblasti. VK má též právo vyhradit si předchozí schvalování zamýšlených prvovýstupů v příslušné oblasti. Toto omezení musí být včas a prokazatelně zveřejněno.
§ 8 Právo na dokončení prvovýstupu
Nedokončí-li lezec z jakéhokoli důvodu prvovýstup už zahájený, zůstává mu nárok na jeho dokončení zachován jen tehdy, jestliže svůj pokus : náležitě vyznačí; za takové vyznačení platí odůvodněně osazený fixní jisticí prostředek s viditelným znamením o nedokončené cestě, tj. se smyčkou zavěšenou do fixního jisticího prostředku, náležitě osvědčí; náležité osvědčení spočívá v povinnosti buď zanechat zápis obsahující jména lezců, kontaktní adresu s datumem zahájení výstupu ve fixním jisticím prostředku popř. smyčce nebo výše uvedené údaje sdělit VK. Lezec, který tak neučiní, se vystavuje nebezpečí, že jiné lezecké družstvo dokončí takto neoznačený, či nenahlášený zahájený prvovýstup ještě před vypršením nároku na jeho dokončení (viz bod (2).)
Bez ohledu na splnění podmínek předchozího odstavce nárok lezce na dokončení prvovýstupu zanikne, neprojeví-li svou vůli dříve jinak, uplyne-li od data zahájení pokusu doba delší než 2 roky.
Při splnění podmínek dle odstavce (1) zůstává právo na dokončení výstupu lezci nebo lezcům i při neoprávněném dokončení a přelezení cesty jiným mužstvem. Neoprávněně zasazené fixní jisticí prostředky má oprávněný lezec právo použít, jakoby je zasadil sám.
Jestliže u nedokončené cesty zanikl nárok na dokončení pokusu a bude prostoupena další část cesty a osazen další fixní jisticí bod, pak družstvo, které tento průstup uskutečnilo a zároveň splnilo podmínky odst. (1), získává právo na dokončení prvovýstupu během 1 roku od zahájení svého pokusu. Toto právo jednoroční lhůty se nevztahuje na členy družstva, jemuž nárok zanikl.
§ 9 Řízení o prvovýstupech
VK po obdržení žádosti o výjimku dle § 7 odst. (2) a (10) nejpozději do 3 měsíců písemně seznámí s výsledkem řízení žadatele (prvovýstupce).
VK přezkouší nejpozději do 6 měsíců od obdržení písemného oznámení o prvovýstupu všechny jeho údaje a případně se na místě samém přesvědčí, zda byl prvovýstup uskutečněn podle pravidel.
Po tomto přezkoušení je VK povinna rozhodnout o uznání nebo neuznání, případně o zrušení prvovýstupu, odporuje-li jeho trasa a provedení znění pravidel. VK rovněž definitivně stanoví obtížnost a potvrdí (nebo zamítne) název lezeckého objektu a cesty. Rozhodnutí o neuznání či zrušení prvovýstupu musí být s odůvodněním písemně sděleno prvolezci. Veškeré závěry řízení o prvovýstupu musí být vedeny jako součást písemného oznámení o prvovýstupu, které je archivováno a musí rovněž projít zápisem VK.
Neuzná-li VK prvovýstup, rozhodne o tom, zda osazené fixní jisticí prostředky mají být odstraněny a do kdy, nebo zda budou ponechány.
Nebude-li prvovýstup uznán, zruší VK autorství cesty.
Proti rozhodnutí VK o neuznání nebo zrušení prvovýstupu se může prvovýstupce do 2 měsíců odvolat k této VK. Ta předá odvolání výkonnému výboru ČHS, který rozhodne o prvovýstupu do 6 měsíců od obdržení odvolání s konečnou platností. Své zdůvodněné rozhodnutí sdělí písemně obratem odesílateli odvolání a VK.
VK registruje právoplatné prvovýstupy. Registrací prvovýstupu vzniká nárok na uveřejnění prvovýstupu v průvodcovské literatuře.
§ 10 Orgány horolezeckého svazu
Orgán, jemuž přísluší všeobecný dohled nad dodržováním pravidel, je VK ČHS. Kromě činovníků tohoto orgánu je i každý horolezec povinen poučit o pravidlech druhé a případně i zakročit proti porušování pravidel, proti nesportovnímu počínání lezců a v případech, kdy nejsou zachována pravidla správného jištění, nebo nejsou zachovány podmínky ochrany přírody, čistota a pořádek ve skalách. Hlavním orgánem, který střeží dodržování pravidel, je správce skal a VK.
Jednotná pískovcová klasifikace
Klasifikace cest je měřítkem výkonu lezce na hotové, popsané a zajištěné cestě za těmito nebo dřívějšími Pravidly stanovených podmínek.
Klasifikace obtížnosti cest je otevřený systém ve směru cest vyšší obtížnosti. Pro obtížnost vyšší než VI se používá značení VII, VIIb, VIIc, VIII, VIIIb, VIIIc, IX atd.
Jako orientační pomůcka mohou sloužit tyto slovní charakteristiky stupňů obtížnosti, které zhruba vystihují obtížnost cest pro lezce jejichž trénovanost je nižší, než intenzívní vrcholový trénink:
I. velmi snadné - členité ustupující stěnky, krátké lehké komíny
II. snadné - dostatečné množství stupů i chytů, v kterémkoli místě lze cestu přerušit
III. lehké - cesty s dobrými stupy i chyty, náročné pro udržení rovnováhy
IV. mírně těžké - úseky s méně dobrými chyty a stupy, lezení spár s odšlapy
V. dosti těžké - lezení převislých úseků, v málo členitém terénu, jednodušší lezení na tření, jednodušší ruční a široké spáry
VI. těžké - lezení delších převislých úseků na malých stupech a chytech, delší úseky lezení na tření, obtížné stěnové a spárové lezení
VII. - velmi těžké - další prodlužování obtížných úseků cesty, nutná zkušenost a trénovanost
VIIb. neobyčejně těžké a VIIc krajně těžké - stupňování předchozích podmínek, dlouhé, obtížné úseky
Stupně VIII. a výše bez slovní charakteristiky - zpravidla lezitelné pouze pro lezce s intenzivním silovým a lezeckým tréninkem.
Obdobně je orientačně slovně charakterizována obtížnost přeskoků:
1 lehký - krátký přeskok (zprav. Pod 2 metry) v úrovni nebo s malým výškovým rozdílem
2 středně těžký - delší skok (nad 2 metry) příp. s menším výškovým rozdílem, dobré odraziště i doskočiště
3 těžký - riskantní skok (nad 2 metry) se špatným odrazištěm nebo doskočištěm, nebo velkým výškovým rozdílem
4 krajně těžký - stupňování předchozích podmínek, akrobatický výkon
5 extrémně těžký - hazardní výkon
Obtížnost přeskoku se uvádí před obtížností cesty, např. 2/VI
Nová cesta je klasifikována podle nejtěžšího místa. Pouze krátkou cestu (do 10 metrů s jediným těžším místem je dovoleno klasifikovat o stupeň níže. Pokud v oblasti neexistuje dostatečný počet cest odpovídajícího stupně obtížnosti, klasifikuje se tato cesta předběžně srovnáním s předcházejícími stupni obtížnosti.
Pro bezpečnost lezců se v průvodci za údajem obtížnosti cesty užívá pomocných výrazů: lámavé, špatně jištěno, nejištěno. Upozornění se může týkat je části cesty.
Součástí pravidel bude příloha a pokyny pro výrobu a osazování zajišťovacích prostředků a slaňovacích kruhů. Vzhledem rychlosti a aktuálnosti budou příloha i pokyny pro výrobu a osazování zajišťovacích prostředků a slaňovacích kruhů upřesněny později. V příloze budou uvedeny stanoviska k lezení s magnéziem - zda je zakázáno v té či oné oblasti (v současné době platí zákaz jeho používání prakticky ve všech chráněných oblastech), event. zpřísněné podmínky pravidel pro některé regiony, jako vzdálenosti kruhů, typ zajišťovacích prostředků (zda-li je povoleno, resp. zakázáno osazování vrtaných skob) zákaz lezení z magnéziem - to vyplývá z výjimek a rozhodnutí pro horolezeckou činnost pro jednotlivé regiony, které členům ČHS a U.I.A.A. vydávají orgány ochrany přírody, a pod.
Oblasti lezení
Tiské stěny
Tiské skály jsou rozsáhlá skalní oblast rozkládající se na S od osady Tisá. Skály, tvořící pás v délce 6 kra, rozdělujeme na pět skupin: Malé a Velké Tiské stěny rozdělené Z vstupem do skal, Hřebenové věže před stenánu, od Turistické chaty při V vstupu do skal pokračují směrem na V Věže pod silnici, na které navazují od Dogy Věže pod stěnami. Ty se táhnou až k Děčínskému Sněžníku. Na Tiské skály navazují na Z skály v okolí osady Rájec a na S (1 km S od Turistické chaty) skály v okolí Ostrova a vytvářejí tak velkou oblast, ve které pískovcové skály mění několikrát svůj charakter, složení, tvrdost i vrstvení.
Horolezecké objevování skal podle dostupných pramenů začalo později než v Rájci a Ostrově, první známé výstupy jsou na Sloní sloup 10. 8. 1907, na Mumii 23. 8. 1907 a na Dogu 26. 7 1908.
Celá oblast Tiských skal je chráněnou oblastí, kde je nutné dodržovat zásady, platící pro tyto oblasti. Do skupiny skal mezi Dogou a Zlomiskovou věží je omezen v jarním a letním období přístup - viz úvod k Labským pískovcům. Některé úseky skal jsou značeny bílými trojúhelníky s názvem věže, umístěnými těsně při nich na orientačně vhodném místě. Pro Věže pod stěnami jsou značky umístěny na hřebenové cestě, vedoucí na okraji masívu od Dogy na Sněžník.
Do Tise se dostaneme bud pěšky ze stanice Libouchec na železniční trati Děčín - Oldřichov u Duchcova (3 km po silnici), nebo autobusem z Ústí n. Labem linkou směr Petrovice (17 km) až Děčína směr Tisá (21 km), popř. směr Libouchec a pak po silnici do Tise. Ubytovací možnosti jsou v obci Tisá v Turistické chatě nacházející se těsně nad silnicí z Tise do Děčína. Nad rozcestím silnice do Rajce je turistická ubytovna, nad kterou je místo k táboření, vzdálené od Z konce skal asi 150 m. Voda je v turistické ubytovně.
Tiské stěny
Velké Tiské stěny
- Tlouštík, Pevnost, Trojčata, Medvědí věž, Winklerova věž, Jižní a Severní věž, žabí koruna aj.
Malé Tiské stěny:
- Janusova hlava, Západní věž, Kazatelna, Havraní cimbuří aj.
Videonahrávka:
Kozlíkův masiv (kamera astřih: Petr a Eva Jandíkovy, 15,6 Mb - cca 5 minut, formát QuickTime Movie).
Doporučujeme jej nejdříve stáhnout do počítače a poté následně přehrát. Klikněte pravým tlačítkem na přiložený soubor, potvrďte možnost "Uložit cíl jako" a uložit na Vámi zvolené místo v počíatči.
Ostrovké stěny
Osada Ostrov leží v nejvyšší části údolí, které za státní hranicí pokračuje SV a později SZ směrem jako Bielatal. Skály a pískovcové věže jsou na našem území roztroušeny po obvodu celého údolí a jsou charakteristické svou tvrdostí a většinou i příznivým vrstvením horniny. Výška náhomích stěn nepřesahuje zpravidla 20 m. Celou oblast rozdělujeme na tři části: východní, jižní a západní. Lezecky nejhodnotnější je východní část skal.
Prvními lezci v této oblasti byli Němci z nedalekého Saska. Zřejmě první dostoupenou věží byl Kořenáč (Wurzelstein), na který vystoupili 7. října 1906 Rudolf Fehrmann a Walter Húnig. R. Fehrmann byl autorem prvního průvodce po věžích Saského Švýcarska, který vyšel již r. 1908. Během dalších let byla zlezena většina výrazných vrcholů. Teprve po 2. světové válce, resp. v 60. letech se dostala ke slovu nejmladší generace již českých horolezců a vytvořila další desítky prvovýstupů.
Celá oblast je součástí CHKO Labské pískovce.
Nejsnadnější přístup je po červeně značené cestě ze Sněžníku nebo z Tise. Vhodné autobusové spojení je z Ústí n. L. směr Petrovice (stanice Tisá -rozc. Sněžník) a z Děčína směr Tisá (stanice Ostrov rozc.). Nejbližší stanice ČSD je v Libouchci ve vzdálenosti cca 7 km.
Tábořiště není v okolí Ostrova vyhrazeno, lze však stanovat Z od rybníka v dolní části osady. Telefon je v táboře Družba, zotavovné MV a rekr. středisku ČSD Ústí n. L.
Ostrovské stěny
Východní část
Začíná nevýznamnou skupinou skal v Údolíčku a pokračuje přes skupinu skal u Obelisku Z směrem k dolnímu okraji osady Ostrov. Zde se stáčí k J a pokračuje stejným směrem podél silnice vedoucí Ostrovem. V této části jsou lezecky nejhodnotnější i nejkrásněji položené věže. Stojí zpravidla pod masívy, které lemují celé údolí.
Údolíčko je vzdálené necelý kilometr od dolní (SZ) části Ostrova V směrem a je otevřené do hlavního údolí. - Jelení věž, Hranol, Obelisk, Hrad, Sloup, Šikmá věž aj.
Jižní část
Jižní a nejvýše položenou částí skal v ostrovském údolí (od nc-paměti nazývanou Himmeireich) vede červeně značená cesta z Ostrova do Tise. Želví věž je poslední na levé straně cesty, skupina vpr. od cesty pokračuje Červenou věží.
V malém Komářím údolíčku odbočujícím pod Komáří věží k J je několik menších věží. - Mrzák, Panenská věž, Brána, Habešanka, Zarostla stěna aj.
Západní část
Začíná v malém postranním údolíčku otevřeném k V. Prochází jím cesta odbočující 200 m od S okraje lesa z červeně značené cesty do Tise. Vede pod Zarostlou věží a Mrzákem přibližně SZ směrem ke státní hranici. - Věž u cesty, Západní jehla, Západní věž, Zakletá, Kachna aj.
Rájecké stěny
Oblast rájeckých skal je asi 2 km SZ od Tisé. Věže jsou roztroušeny podél masívu, který začíná na státní hranici, táhne se JV směrem a končí v poloviční vzdálenosti mezi Tisou a Rájcem naproti křížku u silnice. Oblast je rozdělena na dvě části: Ptačí stěny a Rájecké údolí. Pískovec v této oblasti (právě tak jako dále v Tise a Ostrově) je až na řídké výjimky velmi tvrdý, poměrně příznivě členitý, s dobrými možnostmi jištění.
První lezci se tu objevili pravděpodobně počátkem tohoto století, o čemž svědčí první známé datum výstupu na vrchol 20. května 1905 (Bumbrlíček, tehdy nazývaný Raizanadel). O dva roky později se objevují jména Paul Lóschner, Arno Nietzold, W. Baudisch a ti. Finke ve vrcholových knížkách na celé řadě dalších vrcholů.
Překrásné a klidné prostředí oblasti láká stále více lezců; na své si přijdou právě tak začátečníci jako vyspělí a výkonní lezci.
Příjezd a příchod do osady Rájec je po silnici z Tisé. Tábořiště v této části skal není, stanování a ubytování je možné pouze v Tise .Příjezdové možnosti a spojení vlakem jsou popsány v kapitole o Tiských skalách.
Rájecké stěny
Ptačí stěny
Masív s věžemi, který se táhne od S podél osady Rájec. Začíná na státní hranici a končí nad cestou odbočující z křižovatky na okraji Rajce V směrem do Ostrova. - Hláska, Ptačí kužel aj.
Rájecké údolí
- Umíněnec, Sokolí věž, Dámská věž, Vlkova věž aj.
Použité materiály:
Texty včetně mapek převzaty z turistického průvodce Olympie.
